pátek 20. března 2015

Konverzace IX.

A – Ty vole, co se tady vyplňuje?
B – Rekva – co?
A – Re-kva-li-fi-ka-ce. Nevim, ty vole...
B - Poď dem ještě na cígo.
A – To už nestihnem. Sem na řadě.
C – Další!

A – Dobrý den.
C – Posaďte se.
A – Ty jo, já sem to asi nějak pomotal.
C – Co jste pomotal?
A – Já vůbec nevim, co sem vyplnit.
C – Rekvalifikace. To znamená... Umíte s počítačem?
A – Tak základy vim.
C – Tak na rekvalifikačním kurzu Práce s PC byste si mohl osvěžit své znalosti.
A – Aháá. A kdy ten kurz bude?
C – Ééé, no, to byl jen příklad. V dohledné době žádné takové kurzy nechystáme.
A – Hm...
C – Vyplňte prosím ještě hlavičku.
A – Já tomu ale vůbec nerozumim. Já prostě nejsem úřednickej typ.
C – Ale psát snad umíte, ne?
A – No, to umim.
C – Tak tady vyplňte jméno, rodné číslo, titul, ten předpokládám, nemáte, tady státní občanství – Česko a místo narození. A pak se spolu podíváme na Vaši kvalifikaci a pracovní zkušenosti, abychom Vám mohli vybrat co nejlepší zaměstnání.
A – Jo jo. Tak nashledanou.
C – Počkejte, kam jdete?
A – Pryč!

B – Už seš vodbytej jo?
A – Tyvole, poď rači na pivo. Nebo se tady z toho zbláznim.

pátek 13. března 2015

Konverzace VIII.

- A tak jí řikám, vole: hele, buď bez gumy, nebo na to seru.
- A co vona na to?
- Vona na to: já nemůžu, nevzala sem si prášek. Tak já řikám: tak to prostě risknem, si vemeš potom. A vona né prostě, nemůžeš to jednou přežít s kondomem? To snad neni tak hrozný.
- No a co ty?
- A já řikám: hele, já tě mám rád, ale s gumou to JE hrozný, vůbec si to neužiješ.
- To je fakt, no.
- No jo ale vona se šprajcla a prej, že né. Tak si du dát cígo, nasranej vole, ale věděl sem, že stejně přileze a bude chtít.
- A co, přilezla?
- No jasně, vole, šechny přilezou. Dycky.
- Nedělej machra.
- Drž hubu, ty panici.
- Di do prdele.
- To bys chtěl viď, ty buzno. ťvidim, jak ti stojí, jen vo tom mluvíš.
- Polib si. A nejsem žádnej panic, debile.
- Ale jó, seš. Pavla mi to řikala.
- Jaká Pavla.
- No Pavla Lešková.
- Prosimtě, co ta vo tom ví?
- No prej ti jednou ukázala kozy, dyž byla vožralá a tys zčervenal a dělals, že koukáš jinam. Hahaha.
- Co to meleš za sračky?! Mně Pavla nikdy kozy neukázala. To bych si pamatoval, vole.
- Ale pamatuješ, dyť to sou jediný kozy, kerýs dy viděl.
- (povzdech)
- No jo, panic heká. Hehehe.
- Já ti nic dokazovat nemusim. Já mám... prostě sám vim nejlíp, vole.
- Sám víš nejlíp, že seš panic.
- Di do píči. Hele, víš co se řiká: Kdo nejvíc křičí, vod toho to fičí.
- Jako já? Haha. Tak to bys mě rozesmál. Já už měl takovejch ženskejch, že ty bys to nestih ani za dva životy.
- Jo, kolik?
- Já si to mám pamatovat, ne?
- Tak zhruba.
- Nevim. 100, 200, 500. Kdo ví?
- A se všemas chodil?
- Nééé, ses posral ne, to bych nevydržel. hahaha.
- Takže jednonoční známosti, jo?
- Tak nějak.
- A šechnys je dal bez gumy?
- Šechny do jedný.
- Jasný, no... A to se nebojíš, že chytneš syfla, nebo něco?
- Na to nesmíš tak myslet.
- A co dyby ti najednou nějaká zavolala, že máš caparta, třeba?
- Hovno vole, berou prášky.
- A co dyž neberou.
- Tak by měly.
- Ale stejně si zahráváš, vole.
- Ale aspoň hraju, na rozdíl vod tebe.
- Já už si další nedám, vole, chováš se jak píčus. Du rači domů za ženskou.
- Za jakou, za tou nafukovací? Hahaha.
- Ne, normálně za přítelkyní.
- Za Ančou Dlaňovkou, co?
- (ticho)
- Ses ani nepochlubil, že ňákou máš.
- A proč bych měl?
- Protože sem kámoš, ne?
- No, popravdě ani ne. Jen sem neska neměl s kym jít chlastat.
- Tak si di rači domů honit péro, dyž chceš.
- Už zase myslíš nahlas. Čau, tyvole.
- Píčo, panic jeden, jak dělá machra. (telefon) Ty vole, kdo mi teď může volat?

pátek 2. ledna 2015

Konverzace VII.

A - Čau holky, nemáte voheň?
B - Tak si připal vode mě.
A - Díky. Teď ti dlužim noc, viď?
B - To určitě.
C – Mně je kosa.
A – No jo, ste si vyšly na cigáro jen tak nalehko.
B – Hm... A ty seš teda džentlmen, dyž nám ani nepučíš sako.
A – Dyť byste se do něj vobě nevešly.
B – Co?! Jakože sme tlustý jo?
A – Ne, to sem nemyslel.
B – Tak příště přemejšlej, než něco řekneš.
A – (ticho)
C – Poď, deme už dovnitř.
B – Jo, deme, tady s tim to stejně nemá cenu.
A – .... Ještě, že jí nedlužim noc.