pondělí 11. července 2016

Konverzace X.

A – Co tam studuješ?
B – Nic, sem jen koukala, kolik je hodin
A – Nepíše, viď?
B – Sim tě, co ty víš vo tom, kdo mně píše
A – No, moc dobře to šechno vim
B – (kroucení hlavou)
A – Hele, nech toho
B – A čeho? Ty toho nech. Co zas vymejšlíš?
A – Nic nevymejšlim
B – Pořád tole vobviňování. Mě už to nebaví!
A – Joo? A mě zas nebaví, že se mi kurvíš!
B – Prosimtě, nebudem to už řešit
A – To teda budem, ti řikám! Dej to sem! (ruka, mobil, okno)
B – Seš normální?! To snad není pravda, jakej seš magor! … Ten mobil mi hezky zaplatíš!
A - To vížejo! Tos uhodla! Si řekni tomu svýmu.
B – Doprdele, já snad mluvim čínsky. To ti mám říkat tisíckrát, že nikoho jinýho nemám?!
A – Můžeš to říct klidně milionkrát. Ale prostě to vim.
C – Příští zastávka je na znamení
B – Kdy to začlo, tole vobviňování? Co tě to tak popadlo?
A – Vod tý doby, co ses začala kurvit!
B – Já se nekurvim!!
A – Sakra, aspoň mi nelži!
B – Tak víš co? Di už do hajzlu! A ten mobil platit nemusíš. Řeknu si tomu svýmu.

pátek 20. března 2015

Konverzace IX.

A – Ty vole, co se tady vyplňuje?
B – Rekva – co?
A – Re-kva-li-fi-ka-ce. Nevim, ty vole...
B - Poď dem ještě na cígo.
A – To už nestihnem. Sem na řadě.
C – Další!

A – Dobrý den.
C – Posaďte se.
A – Ty jo, já sem to asi nějak pomotal.
C – Co jste pomotal?
A – Já vůbec nevim, co sem vyplnit.
C – Rekvalifikace. To znamená... Umíte s počítačem?
A – Tak základy vim.
C – Tak na rekvalifikačním kurzu Práce s PC byste si mohl osvěžit své znalosti.
A – Aháá. A kdy ten kurz bude?
C – Ééé, no, to byl jen příklad. V dohledné době žádné takové kurzy nechystáme.
A – Hm...
C – Vyplňte prosím ještě hlavičku.
A – Já tomu ale vůbec nerozumim. Já prostě nejsem úřednickej typ.
C – Ale psát snad umíte, ne?
A – No, to umim.
C – Tak tady vyplňte jméno, rodné číslo, titul, ten předpokládám, nemáte, tady státní občanství – Česko a místo narození. A pak se spolu podíváme na Vaši kvalifikaci a pracovní zkušenosti, abychom Vám mohli vybrat co nejlepší zaměstnání.
A – Jo jo. Tak nashledanou.
C – Počkejte, kam jdete?
A – Pryč!

B – Už seš vodbytej jo?
A – Tyvole, poď rači na pivo. Nebo se tady z toho zbláznim.

pátek 13. března 2015

Konverzace VIII.

- A tak jí řikám, vole: hele, buď bez gumy, nebo na to seru.
- A co vona na to?
- Vona na to: já nemůžu, nevzala sem si prášek. Tak já řikám: tak to prostě risknem, si vemeš potom. A vona né prostě, nemůžeš to jednou přežít s kondomem? To snad neni tak hrozný.
- No a co ty?
- A já řikám: hele, já tě mám rád, ale s gumou to JE hrozný, vůbec si to neužiješ.
- To je fakt, no.
- No jo ale vona se šprajcla a prej, že né. Tak si du dát cígo, nasranej vole, ale věděl sem, že stejně přileze a bude chtít.
- A co, přilezla?
- No jasně, vole, šechny přilezou. Dycky.
- Nedělej machra.
- Drž hubu, ty panici.
- Di do prdele.
- To bys chtěl viď, ty buzno. ťvidim, jak ti stojí, jen vo tom mluvíš.
- Polib si. A nejsem žádnej panic, debile.
- Ale jó, seš. Pavla mi to řikala.
- Jaká Pavla.
- No Pavla Lešková.
- Prosimtě, co ta vo tom ví?
- No prej ti jednou ukázala kozy, dyž byla vožralá a tys zčervenal a dělals, že koukáš jinam. Hahaha.
- Co to meleš za sračky?! Mně Pavla nikdy kozy neukázala. To bych si pamatoval, vole.
- Ale pamatuješ, dyť to sou jediný kozy, kerýs dy viděl.
- (povzdech)
- No jo, panic heká. Hehehe.
- Já ti nic dokazovat nemusim. Já mám... prostě sám vim nejlíp, vole.
- Sám víš nejlíp, že seš panic.
- Di do píči. Hele, víš co se řiká: Kdo nejvíc křičí, vod toho to fičí.
- Jako já? Haha. Tak to bys mě rozesmál. Já už měl takovejch ženskejch, že ty bys to nestih ani za dva životy.
- Jo, kolik?
- Já si to mám pamatovat, ne?
- Tak zhruba.
- Nevim. 100, 200, 500. Kdo ví?
- A se všemas chodil?
- Nééé, ses posral ne, to bych nevydržel. hahaha.
- Takže jednonoční známosti, jo?
- Tak nějak.
- A šechnys je dal bez gumy?
- Šechny do jedný.
- Jasný, no... A to se nebojíš, že chytneš syfla, nebo něco?
- Na to nesmíš tak myslet.
- A co dyby ti najednou nějaká zavolala, že máš caparta, třeba?
- Hovno vole, berou prášky.
- A co dyž neberou.
- Tak by měly.
- Ale stejně si zahráváš, vole.
- Ale aspoň hraju, na rozdíl vod tebe.
- Já už si další nedám, vole, chováš se jak píčus. Du rači domů za ženskou.
- Za jakou, za tou nafukovací? Hahaha.
- Ne, normálně za přítelkyní.
- Za Ančou Dlaňovkou, co?
- (ticho)
- Ses ani nepochlubil, že ňákou máš.
- A proč bych měl?
- Protože sem kámoš, ne?
- No, popravdě ani ne. Jen sem neska neměl s kym jít chlastat.
- Tak si di rači domů honit péro, dyž chceš.
- Už zase myslíš nahlas. Čau, tyvole.
- Píčo, panic jeden, jak dělá machra. (telefon) Ty vole, kdo mi teď může volat?

pátek 2. ledna 2015

Konverzace VII.

A - Čau holky, nemáte voheň?
B - Tak si připal vode mě.
A - Díky. Teď ti dlužim noc, viď?
B - To určitě.
C – Mně je kosa.
A – No jo, ste si vyšly na cigáro jen tak nalehko.
B – Hm... A ty seš teda džentlmen, dyž nám ani nepučíš sako.
A – Dyť byste se do něj vobě nevešly.
B – Co?! Jakože sme tlustý jo?
A – Ne, to sem nemyslel.
B – Tak příště přemejšlej, než něco řekneš.
A – (ticho)
C – Poď, deme už dovnitř.
B – Jo, deme, tady s tim to stejně nemá cenu.
A – .... Ještě, že jí nedlužim noc.

pátek 26. prosince 2014

Konverzace VI.

A – Jé, podivej na ty šaty. Takový bych chtěla.
B – Hm...
A – Asi někomu řeknu, aby mi je koupil.
B – Jo jo.
A – Protože ty očividně nechceš.
B – Hele, jestlis byla dřív zvyklá, že dostaneš, na co si ukážeš, tak vode mě to nečekej.
A – (ticho)

později....
B – Ale, ale, copak to tady máme?
A – To sou moje prsa.
B – A copak to máme tady?
A – (ticho)
B – Co ti je?
A – Nemám náladu.
B – No to je dobrý, teda...
A – Hele, jestlis byl dřív zvyklej, že dostaneš, na co si ukážeš, tak vode mě to nečekej.
B – (ticho) ... Ty seš fakt píča.
A – (odchod)

pátek 19. prosince 2014

Vánoční konverzace

Dítě 1 - Mamí, a proč tam ještě nesmíme?
Matka - Protože bysme vyrušili Ježíška. Kdyby nás viděl, tak by se rozzlobil.
Dítě 2 - A kde je táta?
Matka - No pomáhá Ježíškovi. S nošením dárků.
Dítě 2 - Mamí?
Matka - Copak?
Dítě 2 - Ale kluci ve škole říkali, že stejně žádnej Ježíšek neni.
Matka - Prosimtě, vůbec jim nevěř. Kdopak by vám dával všechny ty dárky.
Dítě 2 - Jirka řikal, že to nosí rodiče.
Dítě 1 - Mamí, že to neni pravda?
Matka - To vížene.
Dítě 2 - Mámo, já už tam chci!
Dítě 1 - Já taky!
Matka - Uklidněte se nebo vám Ježíšek nic nedá.
Dítě 2 - Ale já už chci tablet!
Dítě 1 - Já chci taky tablet!
Matka - Ticho! Už vás mám dneska dost.
Dítě 1, Dítě 2 - Tablet, tablet, tablet, tablet, ta -
Matka - Držte huby!! Nebo řeknu Ježíškovi, až žádný dárky nenosí.
Dítě 2 - Stejně to tam nosí táta!
Matka - Jo?! No dobře, tak se podívejte.
Otec - Ještě NE -
Dítě 1 (pláč)
Dítě 2 (pláč)

pátek 12. prosince 2014

Konverzace IV.

- Na co čumíš, debile?
- Na tebe určitě ne.
- Problém?
- Ne.
- Si myslim.
- (smích)
- Čemu se tlemíš, debilevole?
- Čemu asi?
- Tak to řekni, vole.
- No tobě, ne?
- Mně? Chceš do tlamy? Poď ven, vole. Tě rozsekám jak cikánskou maringotku.
- Nemám náladu.
- Chcípáku. Seš posranej, co?
- Počkej, musím se podívat.
- (smích) ... se ani dívat nemusíš.
- Nemusim, no. Protože vim, že nejsem.
- Tak ty chceš dělat hrdinu?
- Ne.
- Ale jo, chceš. Ty chytrolíne jeden blbej.
- Jak může bejt chytrolín blbej?
- (ticho)
- (ticho)
- (pěst)