A – Co tam studuješ?
B – Nic, sem jen koukala, kolik je hodin
A – Nepíše, viď?
B – Sim tě, co ty víš vo tom, kdo mně píše
A – No, moc dobře to šechno vim
B – (kroucení hlavou)
A – Hele, nech toho
B – A čeho? Ty toho nech. Co zas vymejšlíš?
A – Nic nevymejšlim
B – Pořád tole vobviňování. Mě už to nebaví!
A – Joo? A mě zas nebaví, že se mi kurvíš!
B – Prosimtě, nebudem to už řešit
A – To teda budem, ti řikám! Dej to sem! (ruka, mobil, okno)
B – Seš normální?! To snad není pravda, jakej seš magor! … Ten
mobil mi hezky zaplatíš!
A - To vížejo! Tos uhodla! Si řekni tomu svýmu.
B – Doprdele, já snad mluvim čínsky. To ti mám říkat tisíckrát,
že nikoho jinýho nemám?!
A – Můžeš to říct klidně milionkrát. Ale prostě to vim.
C – Příští zastávka je na znamení
B – Kdy to začlo, tole vobviňování? Co tě to tak popadlo?
A – Vod tý doby, co ses začala kurvit!
B – Já se nekurvim!!
A – Sakra, aspoň mi nelži!
B – Tak víš co? Di už do hajzlu! A ten mobil platit nemusíš.
Řeknu si tomu svýmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat