Konverzace VI.

A – Jé, podivej na ty šaty. Takový bych chtěla.

B – Hm...

A – Asi někomu řeknu, aby mi je koupil.

B – Jo jo.

A – Protože ty očividně nechceš.

B – Hele, jestlis byla dřív zvyklá, že dostaneš, na co si ukážeš, tak vode mě to nečekej.

A – (ticho)

později....

B – Ale, ale, copak to tady máme?

A – To sou moje prsa.

B – A copak to máme tady?

A – (ticho)

B – Co ti je?

A – Nemám náladu.

B – No to je dobrý, teda...

A – Hele, jestlis byl dřív zvyklej, že dostaneš, na co si ukážeš, tak vode mě to nečekej.

B – (ticho) ... Ty seš fakt píča.

A – (odchod)

Vánoční konverzace

Dítě 1 - Mamí, a proč tam ještě nesmíme?
Matka - Protože bysme vyrušili Ježíška. Kdyby nás viděl, tak by se rozzlobil.
Dítě 2 - A kde je táta?
Matka - No pomáhá Ježíškovi. S nošením dárků.
Dítě 2 - Mamí?
Matka - Copak?
Dítě 2 - Ale kluci ve škole říkali, že stejně žádnej Ježíšek neni.
Matka - Prosimtě, vůbec jim nevěř. Kdopak by vám dával všechny ty dárky.
Dítě 2 - Jirka řikal, že to nosí rodiče.
Dítě 1 - Mamí, že to neni pravda?
Matka - To vížene.
Dítě 2 - Mámo, já už tam chci!
Dítě 1 - Já taky!
Matka - Uklidněte se nebo vám Ježíšek nic nedá.
Dítě 2 - Ale já už chci tablet!
Dítě 1 - Já chci taky tablet!
Matka - Ticho! Už vás mám dneska dost.
Dítě 1, Dítě 2 - Tablet, tablet, tablet, tablet, ta -
Matka - Držte huby!! Nebo řeknu Ježíškovi, až žádný dárky nenosí.
Dítě 2 - Stejně to tam nosí táta!
Matka - Jo?! No dobře, tak se podívejte.
Otec - Ještě NE -
Dítě 1 (pláč)
Dítě 2 (pláč)

Konverzace IV.

- Na co čumíš, debile?

- Na tebe určitě ne.

- Problém?

- Ne.

- Si myslim.

- (smích)

- Čemu se tlemíš, debilevole?

- Čemu asi?

- Tak to řekni, vole.

- No tobě, ne?

- Mně? Chceš do tlamy? Poď ven, vole. Tě rozsekám jak cikánskou maringotku.

- Nemám náladu.

- Chcípáku. Seš posranej, co?

- Počkej, musím se podívat.

- (smích) ... se ani dívat nemusíš.

- Nemusim, no. Protože vim, že nejsem.

- Tak ty chceš dělat hrdinu?

- Ne.

- Ale jo, chceš. Ty chytrolíne jeden blbej.

- Jak může bejt chytrolín blbej?

- (ticho)

- (ticho)

- (pěst)

Konverzace III.

- Lásko, spíš?

- (ticho)

- Tak dobrou noc... Víš, si to nejkrásnější, co mě potkalo. Někdy si tak uvědomim, že mi tě snad seslal nějakej anděl. Ten vyhazov z práce mě hrozně srazil a myslel sem si, že to nezvládnu, ale tys mi pomohla vyhrabat se ze sraček. Říkal sem si: „Ty pitomče, ani nedokážeš zaopatřit svou ženu. Seš chcípák a měkkej a nevimco.“ Ale tys mi nikdy neřekla: „Musíš se víc snažit“. Podporovala si mě i v těch maličkostech, kerý se mi povedly. Třeba ta zasraná brigáda, na kerou sem musel jet 100 kiláků daleko a z kerý mi ve finále zbylo 1000 korun. To bylo tak směšný, ale ty ses tomu nikdy nesmála. Nikdys mě nesrážela. I dyžs vydělávala ty a účtys platila ty a ... prostěs platila všechno ty. Miluju tě, Laděnko. (polibek)

- Mmmm.... Cože?

- Nic... Nechceš si to rozdat?

- Teď ne. Sem hrozně utahaná.