- Lásko, spíš?
- (ticho)
- Tak dobrou noc... Víš, si to nejkrásnější, co mě potkalo.
Někdy si tak uvědomim, že mi tě snad seslal nějakej anděl. Ten vyhazov
z práce mě hrozně srazil a myslel sem si, že to nezvládnu, ale tys mi
pomohla vyhrabat se ze sraček. Říkal sem si: „Ty pitomče, ani nedokážeš
zaopatřit svou ženu. Seš chcípák a měkkej a nevimco.“ Ale tys mi nikdy neřekla:
„Musíš se víc snažit“. Podporovala si mě i v těch maličkostech, kerý se mi
povedly. Třeba ta zasraná brigáda, na kerou sem musel jet 100 kiláků daleko a
z kerý mi ve finále zbylo 1000 korun. To bylo tak směšný, ale ty ses tomu
nikdy nesmála. Nikdys mě nesrážela. I dyžs vydělávala ty a účtys platila ty a
... prostěs platila všechno ty. Miluju tě, Laděnko. (polibek)
- Mmmm.... Cože?
- Nic... Nechceš si to rozdat?
- Teď ne. Sem hrozně utahaná.
Žádné komentáře:
Okomentovat