B – Co to bude?
A - Jednu Plzeň
B - Máme jen lahvovou.
A - Jo, to nevadí.
C – Lahváče, jo? Seš snad v hospodě né?
A – No a co?
B - 45
C – No, v hospodě se pije točený.
A – Tak to bych se hádal.
C – Chceš se hádat?
A – Ne, já sem řek, že BYCH se hádal.
C – Pozdě bycha honiti.
A – (nenápadný smích)
C – Je tu něco vtipnýho.
A – Ale nic ... akorát, že se to vůbec nehodilo.
C – Ty se sem nehodíš.
A – Proč ne?
C – Protože seš ňákej rozmazlenej pražskej panáček.
A – Já nejsem rozmazlenej. Ani nejsem z Prahy.
C – Ne? Tak vodkud seš?
A – Z Pardubic.
C – No jo, stejně seš rozmazlenej měšťák.
A – Jakste na to přišel.
C – To vidim, ne?!
A − Jen proto, že si chci dát lahvovou Plzeň?
C – No... to taky. A vůbec, se na tebe stačí podívat.
A – Vy máte nějaký komplexy, co? Jen se vypovídejte.
C – Co to meleš ty sráči, jaký komplexy? Vole, táhni
z týhle hospody!
A – Vy mě nebudete vyhazovat.
C – To teda budu hochu.
A – A vodkdy můžou hosti vyhazovat jiný hosty?
C – Ode dneška, mladej.
A – Víte co, já du rači pryč. Tohle nemá cenu.
C – No vidíš, že to de. Táhni a už sem nelez!
A – (kroucení hlavou)
C – To byl debil, co?
B – No jo, nějakej rozmazlenej pražskej frajírek, co?
C – To vížejo. Já dyž takovýho vidim, tak se mi zatínaj
pěsti.
B – To se ti nedivim. Sem mu schválně dal tu Plzeň vo pětku
dráž.
C – Haha. Tos uďál dobře. Hele, dej mi ještě jedno točený. A
zesil to, prosimtě.
